Když na sklonku života bilancoval Cimrman svou uměleckou činnosř, došel k neradostnému poznání: ani jedno z děl, která podepsal, nedošlo uznání. A proto se rozhodl ustoupit do anonymity a stát se autorem folklórním. Jasnozřivě rozpoznal, že moderní doba odsoudí k zániku lidovou tvořivost v takových oblastech, jako je národní píseň, pohádka, pověst, přísloví či pranostika. Jediné, čo z ústní folklorní tvorby nezemře a zůstane živé, je anekdota. A právě ona hraje významnou roli v jeho hře Lijavec.

95 minút, 2.0, 4:3